Vítejte v této mindfulness praxi, ve které se zaměříme na zvuky a myšlenky. Můžete si jemně zavřít oči nebo je nechat lehce pootevřené, pohled spočívá na zemi. Kdykoli během praxe můžete otevřít oči a rozhlédnout se kolem sebe. Chodidla spočívají na zemi. Ruce jsou volně položené v klíně. Záda jsou vzpřímená a uvolněná. Pomalý nádech a výdech… vnímáme stabilitu v páteři. vnímáme tíhu těla a jeho oporu. Všímáme si kontaktu těla s povrchem pod námi, váhy chodidel, která se opírají o zem. Vnímáme, jak nás země drží a podpírá. Nemusíme dělat vůbec nic. Jen zkoušíme vnímat ten pocit uzemnění. K tomuto pocitu se můžeme kdykoli vrátit. Nyní jemně obracíme pozornost k dechu. Vnímáme každý nádech a výdech, možná v břiše nebo na špičce nosu. Není třeba dech měnit — jen si ho všímáme, jak plyne svým přirozeným rytmem. Necháváme dech být jemnou kotvou, která nás ukotvuje tady a teď. Nyní přesouváme svou pozornost na zvuky kolem nás. Jen jim nasloucháme. Zvukům blízkým i vzdáleným. Všímáme si, jak přicházejí a odcházejí. Necháváme je, aby přicházely k nám, namísto toho, abychom je hledali. Tak jako mikrofon - jen přijímáme zvuky, aniž bychom je pojmenovávali nebo přemýšleli, co znamenají. Když zvuk zmizí, můžeme spočinout v tichu, dokud nepřijde další. Hluboký nádech a hluboký výdech. Přesouváme svou pozornost k myšlenkám. Zkoušíme pozorovat své myšlenky stejným způsobem, jako když posloucháme zvuky. Myšlenky se objevují — možná vzpomínky, plány nebo obrazy – jen je sledujeme, jak se objevují a zase mizí. Všímáme si, jak se další myšlenka vynoří [pauza 3 s] a rozplyne se. Můžeme si představit, že myšlenky jsou jako mraky plující po obloze nebo jako snímky běžící na filmovém plátně. Připlouvají, chvíli zůstávají a pak zase odplouvají. Nemusíme je chytat ani odhánět — jen si jich všímáme, jak nás míjí. Když se objeví obtížná myšlenka nebo pocit, můžeme jemně přenést pozornost do těla. Vnímáme chodidla, jak se opírají o zem. Cítíme oporu pod námi. Uzemňujeme se v tomto okamžiku, jako kořeny stromu sahající hluboko do země. Pak se vracíme k dechu. Všímáme si nádechů a výdechů. Dech za dechem, okamžik za okamžikem. Ještě jeden pomalý nádech a jemný výdech. Znovu vnímáme chodidla na zemi, ruce v klíně, své tělo, které tu odpočívá. Až budete připraveni, pomalu otevřete oči, pokud byly zavřené. Rozhlédněte se kolem sebe, a všimněte si také, jak se cítíte uvnitř. Můžete si poděkovat za to, že jste si dopřáli prostor a čas pro tuto aktivitu.