Ahoj, Vítejte u mindfulness aktivity, ve které se zaměříme na soucit. Najděte si pohodlnou pozici. Můžete zavřít oči, nebo je nechat otevřené—podle toho, co je pro vás příjemnější. A pamatujte, že kdykoli můžete skončit—stačí otevřít oči a rozhlédnout se kolem sebe. Začněme tím, že se pomalu nadechneme…A s výdechem necháváme klesnout naše ramena. Vnímáme, jak je naše tělo podepřené. K tomuto pocitu uzemnění se můžeme kdykoli během této praxe vracet. Nyní budeme zapojovat představivost. Může nám to jít lehce, anebo to může být trochu náročnější—všechny prožitky jsou naprosto v pořádku. Není třeba na nic tlačit. Přistupujeme k tomu s lehkostí a hravostí a necháváme se překvapit, jaké představy se nám vynoří. Nyní si zkusme představit někoho laskavého. Může to být skutečná osoba—třeba prarodič, kamarád, učitel nebo klidně domácí mazlíček. Anebo to může být nějaká postava, vymyšlená bytost nebo hrdina, kterého obdivujeme. Někdo, kdo nás přijímá. Někdo, kdo vidí naše těžkosti a záleží mu na nás. Jak tato laskavá osoba nebo bytost vypadá? Jaký výraz můžeme vidět v očích a ve tváři? Kdyby k nám promluvila, jak by zněl její hlas? Možná vnímáme její přítomnost nebo atmosféru i jinak—třeba cítíme nějakou známou vůni… Naše představy se mohou měnit, mohou přicházet a odcházet. Cokoli právě prožíváme, je úplně v pořádku, takové jaké to je. Můžeme si představit, jak se tato laskavá osoba nebo bytost k nám přibližuje. Teď sedíme vedle sebe. Všímáme si, jaké je to být v její přítomnosti. Co cítíme? Možná teplo? Klid? Začínáme být zvědaví? Tato laskavá osoba nebo bytost chápe, jak se právě v tomto okamžiku cítíme– se vším, co si neseme. Není třeba nic vysvětlovat. Prostě to chápe. Možná tušíme, že nám chce něco sdělit. Může se to projevit slovy, pohledem, nebo ničím konkrétním – jen cítíme, že jí na nás záleží. Možná je i něco, co bychom chtěli říct my jí. Je tady, aby naslouchala, bez posuzování. Věnujeme pár chvil prostému bytí v její společnosti. Tohle je náš společný čas. A teď, až budeme připraveni, můžeme se tiše rozloučit. S vědomím toho, že se k tomuto zážitku můžeme kdykoli vrátit. Pokud chceme, můžeme si představit, že po sobě zanechala tichý vzkaz, zastrčený v jedné z našich kapes—něco laskavého, co si s sebou poneseme po zbytek dne. Znovu se naladíme na své tělo. Třeba položíme ruku na břicho a vnímáme, jak se naše tělo nadechuje a vydechuje. Všímáme si, jak se právě teď cítíme. A pamatujme—tato blízká a laskavá bytost žije v nás. Ať už se projevuje jakkoliv, můžeme se k ní kdykoliv vrátit – k její pečujícímu hlasu, k pocitu útěchy… Nyní si věnujme pár pomalých, klidných nádechů a výdechů. Znovu vnímáme naše tělo—naše chodidla, prostor kolem nás. Až budete připraveni, můžete jemně otevřít oči, pokud byly zavřené, a rozhlédnout se po místnosti.