Ahoj. Pojďme se nejdříve pomalu a lehce nadechnout… a vydechneme. To nám může pomoci se naladit, než začneme. Pro tuto praxi si připravte malý kousek jídla – může to být čokoláda, bobule, oříšek nebo rozinka, cokoliv máte rádi. Budeme jídlo zkoumat pomalu, za pomoci všech smyslů – jeden po druhém. Nejde o běžné jedení… ale o skutečné všímání si toho, co je tady. Nejprve se jen díváme na jídlo v dlani. Všímáme si jeho velikosti, tvaru a barvy. Při pohledu si všímáme toho, co přirozeně upoutá naši pozornost – například tvar, textura, hra světla a stínů na jeho povrchu. Vypadá povrch hladce… drsně… leskle… nebo matně? Pomalu tento kousek jídla otáčíme a zkoumáme, co objevujeme.Můžeme ho přiblížit ke světlu a pozorovat barvy a odstíny. [pauza 3 s] Teď necháváme prsty, aby prozkoumaly toto jídlo. Je měkké nebo pevné? Hladké nebo hrbolaté? Je těžké nebo lehké? Můžeme na chvilku zavřít oči… a intenzivněji tak vnímat texturu dotykem. [pauza 3 s]. Jemně promneme jídlo mezi prsty – vnímáme texturu i teplotu. [pauza 3 s] Přibližujeme jídlo k nosu. Jemně přivoníme. Co cítíme? Je vůně silná nebo jemná? Sladká… slaná… kořeněná… ovocná… nebo ještě jiná? [pauza 3 s] Pomalý nádech a výdech. [pauza 3 s] Můžeme zkoumat i zvuk. Možná to zní nezvykle – ale když jídlo přiblížíme k uchu nebo jemně stiskneme, můžeme něco zaslechnout. Je‑li křupavé, možná zachytíme tiché zapraskání. Jen si všímáme toho, co je. [pauza 3 s] Pomalu přibližujeme jídlo ke rtům. Všímáme si, jak se pohybuje ruka a paže. Když se dotkne rtů, na chvíli se zastavujeme. Co vnímáme nyní pomocí rtů? Teplotu, texturu, tvar? [pauza 3 s] Vkládáme ho jemně do úst – ale zatím nežvýkáme. Necháváme ho spočinout na jazyku. Všímáme si váhy, textury, možná prvního náznaku chuti. Možná cítíme, jak se začínájí tvořit sliny. Když jsme připraveni, můžeme pomalu začít prvním soustem. Možná slyšíme zvuk v ústech. Všímáme si, jak se textura mění. Jak se začíná objevovat chuť? Žvýkáme pomalu… [pauza 3 s] Všímáme si změn chuti: je silnější, jemnější, sladší, hořčejší? Vnímáme pohyb jazyka a čelisti. A když mysl uteče – možná k plánům nebo vzpomínkám – jemně ji vracíme zpět k jídlu a k tomuto okamžiku. Žvýkáme dál velmi pomalu a zkoumáme každou drobnou změnu, dokud není jídlo připravené ke spolknutí. Při polknutí si všímáme, jaké to je, když jídlo putuje hrdlem. Zastavujeme se a vnímáme, zda v ústech zůstává nějaká chuť. [pauza 3 s] Teď jen chvíli spočineme. Můžeme si všimnout, jak se cítíme po pomalém, vědomém jedení. Právě jsme cvičili všímavost u něčeho úplně jednoduchého – u jediného sousta. Tenhle způsob bytí si můžete užít při dalším jídle, nebo při pouhém doušku vody. Dopřejte si ještě pár pomalých hlubokých nádechů… a výdechů. Všiměte si, co je přítomné právě teď uvnitř vás a kolem vás…