Ahoj, toto je krátká mindfulness aktivita zaměřená na laskavost k sobě. Můžete zavřít oči, nebo je nechat jemně pootevřené—podle toho, co je pro vás snazší. A pamatujte, že kdykoli můžete skončit—stačí otevřít oči a rozhlédnout se kolem sebe. Všímáme si našeho těla tady a teď, podpíraného povrchem pod námi, možná cítíme jak jsme pevně uzemněni. Teď si vybavme chvíli, která byla trochu těžká—není třeba volit tu nejtěžší, stačí něco trochu náročného. Možná po tom, co jsme projížděli příspěvky nebo reels na mobilu a napadlo nás: „Všem ostatním to asi vychází. Jejich životy vypadají zábavnější, mnohem šťastnější a zajímavější než ten můj.“ Ale tady a teď je to, co je skutečně reálné. A ostatní lidé se také občas cítí divně, nejistě nebo osaměle. Jen o tom nedávají příspěvky. Nejsme jediní, kdo se takhle cítí. Je to součást toho být člověkem—můžeme tím procházet všichni. Ale můžeme přistupovat k těm myšlenkám a pocitům s laskavostí. V těchto chvílích si můžeme říct: „Je v pořádku cítit se občas divně.“ [pauza 2 s] „Být smutný ukazuje, že mi na věcech záleží—a to je známka vnitřní síly.“ [pauza 2 s] „I když se cítíme osamělí, pořád na nás záleží a jsme pro jiné důležití.“ *[pauza 2 s]* A kdyby se objevoval přísný vnitřní hlas, můžeme se sami sebe zeptat, co by nás teď upokojilo anebo potěšilo. Možná něco měkkého a zklidňujícího, jako zabalit se do tepla—třeba do oblíbené mikiny nebo deky. Anebo něco pevného a uzemňujícího, například si připomenout, že nemusíme věřit každé myšlence, která se objeví. Jak se blížíme ke konci, na chvíli si všimněme, jak je naše tělo právě tady a teď podepřené. Věnujme si jeden pomalý nádech a výdech a představme si, jak se laskavost rozlévá celým naším tělem. A pamatujme—laskavost je něco, co si můžeme nést s sebou, kamkoli jdeme. Jednoduše tím, že se na chvíli zastavíme a naladíme se na to, co právě potřebujeme. Laskavost je jako tichý společník, vždy připravený nabídnout teplo, stabilitu nebo péči—kdykoli to potřebujeme.